Tajemství

24. srpna 2010 v 20:07 | Rony |  Povídky
Popis: Další zrenovovaná povídka. Písnička "Tajemství" od Dana Landy. Je to takové nijaké. Jenom téma, o kterém dost často přemýšlím.

Kategorie: Songfiction

Postavy: DM, Dáma v černém

***
Postavy: Draco, Smrt, padlí...

***

Čekám na tebe.
Tolik let už tě znám.
Schody do nebe kloužou jak led.
Ruku ti dám.

Zkrvavené bojiště plné mrtvých, těch co bojovali a neutekli. Do poslední chvíle, nevzdávali se naděje. Věřili. Doufali. Byli schopni obětovat život. Holt vám všem, moji milí.
Uprostřed nich on, který se postavil proti té zlé straně na poslední chvíli.
V hrudi černající, hluboká rána. Zaschlá krev téměř po celém těle. Sípavé dýchání. Štiplavý pach potu a krve všude kolem. Prach usazený na každé části těla.
Tady umírá. Jako krysa. Nechaly ho chcípnout. Jako všechny ostatní.
On svého rozhodnutí přesto nelituje.
Mohl žít…ale sám si zvolil cestu.
Slyší kroky, blíží se k němu.
Postava, která se zastaví těsně před ním napřáhne ruku.

Tolik, tolik hvězd máš nad sebou.
Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou.

"Konečně jsi přišla. Moc dlouho ti to trvalo!" vysouká ze sebe sípavě.
"Kdekdo by byl rád, že na něj nechvátám." promluví osoba v kápy hlubokým hlasem.
"Než se chytneš mé ruky. Podívej se naposled na nebe." dodá.
"Hvězdy jsou krásné. Budou mi chybět." odpoví sklesle umírající.

Jméno mé už znáš.
Jsem tvůj stín i tvůj strach.
Dál mě potkáváš,
vyrůstám na slzách.

"Víš, že jsme se už jednou potkali?" ptá se osoba zahalená v černém, dlouhém plášti.
"Jistě, myslím že několikrát…ale pokaždé jsem ti unikl."
"Teď už nemůžeš."
"Všechno jednou končí."

Tolik, tolik hvězd máš nad sebou.
Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou.

Umírající muž ještě jednou pohlédne na nebe poseté hvězdami.
Odříkává si v duchu tichou motlitbu.
Rozhlédne se po bojišti.
"Ty všechny už jsi si odvedla?"
"Většinu. Ty jsi poslední. Vydržel jsi dlouho."
"Popravdě…doufal jsem, že se mi vyhneš."
"To bohužel nejde. Jsi připraven?"
"Jistě.."

Čekám za mlhou.
Netušíš, co ti chci říct.
Co se skrývá za tou tmou?
Možná nic. A možná víc...

Muž zavře oči a mlčky se chytne ruky, jež mu nabídla sama Smrt.
Cítí, jak jeho duše opouští tělo a hrdě jde bok po boku se smrtí, jako by byli staří přátelé. Kdo ví, co bude dál. Kdo ví, co bude za tou tmou.

Tolik, tolik hvězd máš nad sebou.
Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou.
 


Komentáře

1 Anne Anne | Web | 25. srpna 2010 v 15:39 | Reagovat

Na tohle jsem se také matně pamatovala.
Z Draca je cítit beznaděj, ale i smíření s osudem. Dá se na dobrou stranu a zemře jako ostatní a nikdo na něj ani nevzpomene..

2 Zahry Zahry | E-mail | 24. října 2010 v 14:51 | Reagovat

Běhá mi mráz po zádech...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama