Altánek

20. srpna 2010 v 14:34 | Rony |  Povídky
Hů já jsem nějaká akční teď. Snad mi to vydrží :)

Popis: Začátek je o dvou jedenáctiletých dětech. Dívka je čarodějka a má nastupovat do Bradavic. Chlapec je obyčejný mudla, který se do dívky zamiloval. Kdyby to nebylo pochopitelné. A konec.. nevím, jestli je zřejmý. Dívka pochybuje o své orientaci, asi tak. 

Postavy: Jméno dívky vám asi neprozradím. Napište mi do komentů koho z HP si tam představujete a já vám to potom povím. Ta druhá, blonďatá je Lenka, to je asi jasné.


***

Jako v mlze vzpomínám na scénu v jednom altánku.
Byl letní večer a dusno plnilo vzduch. Malá holčička seděla na lavičce v nově natřeném světle modrém altánku a prohlížela si obrázkovou knížku. Obrázky v knize se hýbaly.
Odněkud se vynořil stejně starý chlapec, zůstal stát u altánu a upřeně ji pozoroval.
"Ta tvoje knížka vypadá jako kouzelná." Řekl tiše.
Dívka zvedne hlavu u podívá se na něj. Váhá s odpovědí.
"To protože je kouzelná." Sklapne knížku a položí ji pod lavičku.
"Pojď si ke mně sednou." Dodá ještě.
Chlapec se postaví a chvíli se jí dívá do očí."
"Chtěl jsem se tě na něco zeptat." Zašeptá.
"Tak se ptej.." usměje se dívka.
"Příští rok, v té nové škole.. nechtěla by sis se mnou sednout?" zeptá se a tvář mu zčervená dětským studem.
"Víš.. já s tebou příští rok nebudu chodit do školy. Pojedu do jiné, speciální. Domů budu jezdit na vánoční a letní prázdniny, je mi to líto.." odpoví mu smutně.
"Ale proč? Já nechci abys byla pryč.. já.. já.."
sklopí oči a dívá se do země.
"Nebuď smutný. Jednou to muselo přijít. Víš, že jsem trochu jiná." Řekne a políbí chlapce na ústa, popadne knížku a utíká pryč.
"Nezapomeň na mě!" slyší, jak na ní volá.


***

Teď, o dlouhých patnáct let sedím v altánku znovu. Altánek se změnil. Modrá barva je už celá sloupaná a omšelá. Zábradlí altánu je napůl shnilé. Na tohle místo se zapomnělo.
Ozve se tiché prásk a kousek ode mě se objeví vysoká žena, přeruší mé myšlenky. S krásnými blonďatými vlasy po pas. Když mě uvidí, nádherně se usměje a řekne: "Proč jsem věděla, že budeš tady?"
Přistoupím k ní a dlouze jí políbím: "Už se mi stýskalo.." řeknu a zahledím na lavičku.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptá se blondýna.
"Nad čím? No třeba nad tím, co by se tady dalo dělat, když sem nikdo nechodí." Zašeptám jí do ucha.
"Honí se mi hlavou úplně to samé, lásko." Odpoví mi a políbí mě.

***

Po několika hodinách, nebo minutách, ležím nahá na prknech altánu a dírou ve střeše vidím na nebe. Už vyšly hvězdy.
Podívám se na dívku, která leží vedle. V nočním šeru vypadá ještě krásnější.
Nic neví o mých pochybách…
Na toho chlapce jsem totiž nikdy nezapomněla. 
 


Komentáře

1 Anne Anne | Web | 21. srpna 2010 v 17:49 | Reagovat

Moc hezká. Tuhle si nepamatuji.
Pořád se mi jeví jako Ginny, na nikoho jiného mi to nesedí...

2 Rony Rony | Web | 21. srpna 2010 v 17:52 | Reagovat

Tahle je nová :)
Beru jí jako Hermionu, Hermionu takovou, jakou jsem si jí vždycky představovala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama