Panenka

14. února 2010 v 22:39 | Rony |  Povídky
Popis: Přece jenom jsem tu povídku napsala. Je to předělávka jedné z mých starých. Není jí skoro vůbec podobná...ale ten námět se mi hodně líbil, tak jsem to zkusila přepracovat.
Stará Narcissa pátrá po minulosti a čistě náhodou vejde do sestřina starého pokoje. Kde se s ní setkává..samozřejmě umírá a tohle všechno se odehrává jen v její hlavě.
Kategorie: HP! Kdo nečetl sedmičku, tak to nepobere / depresivní, jinak to nešlo.



***

Podivně známá místnost. Servané tapety a potrhaná zrnka prachu poletujícího všude kolem. Vosk ze stoletých svíček nalepený na tmavomodrém koberci a rozvrzaných prknech podlahy. Lehký odém popela z dávno vyhlasého krbu. Zlatě lemovaná velká pohovka prožraná moly. A nejhorší je ta postel, tak rozestlaná, jako kdyby bylo ráno po naplněné noci dvou milenců. A uprostřed postele leží...tmavovlasá panenka.
Ve dveřích stojí žena, dlouhé bílé vlasy jí splívají až k pasu. V ruce zkroucené artrózou svírá omšelou hůl. A vzpomíná. V tváři masku bolesti a pocitu provinění. Staré a průhledné oči se koukají do rohu místnosti...přesně tam, kde jsou nehty seškrábané kousky tapet. Uvidí tam sedět malou dívku se sklopenou hlavou. Zná jí. Od někud jí přece zná.
"Bello?" zašeptá Cissa a malá dívka zvedne hlavu. Se zlým výrazem v očích.
"Ahoj Cissy, tak ty jsi se na mě přece jenom přišla podívat?" řekne se vzpupným výrazem a vstane. Kroky těžkých bot jdou k posteli...a bledé ruce sevřou v rukou panenku.
"Neodpovídáš? Pamatuješ si tuhle panenku? Bývala tvoje. A já jsem ti jí vzala, Brečela jsi skoro týden. Ráda jsem se koukala na to, když si brečela, když si trpěla. Ale milovala jsem tě, i když jen proto, že ti v žilách kolovala moje krev."
"Bello...já-"
"Mlč Cissy, nech sestřičku domluvit. Pak sis vzala toho úlisného hlupáka. Malofoye. Věřila jsi snad v jeho věrnost? Víš, kolikrát jsem ho měla? Kolikrát jsem s ním spala v téhle posteli? Byl v tom opravdu dobrý. I když idiot, v posteli mu to šlo. A pořád po mně toužil. Ty sis nikdy nevšimla...jak naivní."
Stará žena pláče...zírajíc na sestřin potěšený škleb.
"Víš, proč ti tohle všechno říkám? Já bych za tebe položila život. Protože jsi byla moje krev. Protože jsem v to přísahala. Ale tys mě nechala chcípnout...kvůli svému synáčkovi. Přeběhlíkovi, který nás všechny zradil. Zradil Pána zla. Přesto sis vybrala jeho, místo mě. Koukni se na tu panenku. Co se asi teď stane, když jí utrhnu ruku?" ozve se rupnutí, když se láme porcelánová ruka.
Cissa zaúpí a hůl jí vypadne.
"Bello...musela jsem. Byl to přece můj syn. Moje jediné dítě!"
"A já tvoje jediná sestra! Nechalas mě chcípnout. A já teď nechám chcípnout tebe, sestřičko. Budeme zase spolu. Hnít spolu v pekle. Je tam opravdu krásně, když tě každou vteřinu trýzní tvé vlastní svědomí, které si jako živá neměla. Jsi ráda, že budeme zase spolu, sestřičko?" další mrazivý zvuk, když se láme porcelánová noha a padá na zem společně se starou bělovlasou ženou.
"Neměla jsem na vybranou Bello! Ty si vyprovokovala tu krvezrádkyni! To ty!"
"Mohlas mě zachránit! Mohlas něco udělat! Nechalas mě chcípnout. A já tě tolik milovala Narcisko. Za chvíli se uvidíme."
"Bello prosím..."
Děvčátko se vzpurným výrazem trhá panence hlavu...jako ve spomaleném filmu hlavička padá k zemi a všechno mizí v mlze.
 


Komentáře

1 Anne Anne | Web | 15. února 2010 v 18:24 | Reagovat

depresivní, temné.. šedočernobílé...? Trochu morbidní. Avšak krásné. Zvláštní, že se poslední dobou vyžívám v takových věcech, i když psát je neumím. Opravdu pěkné téma.

2 Keff Keff | Web | 28. února 2010 v 21:57 | Reagovat

Je to nádherný. Úžasnej námět, úžasně napsaný. Skoro mě mrzí, že je to tak krátký, ale delší by to nebylo ono.

3 Lenka Lenka | E-mail | Web | 19. března 2010 v 17:21 | Reagovat

Krásná povídka, přestože HP fandomu už moc neholduji, líbila se mi. Bylo to takové pěkné, trošičku morbidní, ale zas to nebylo takové kýčovitě rozpitvané do nejmenšího detailu...vážně hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama