Čekárna

6. února 2010 v 15:49 | Rony |  Úvahy
Včera, při cestě domů mě napadla taková...úvaha? Sama nevím, k čemu bych to mohla přirovnat. Teď jsem to sepsala. A napadlo mě hodit to sem. Co jinak s tím? Mám z toho různé pocity. Třeba se to někomu bude líbit :) pod perexem.

***

Venku je lezivo. Ještě mám fůru a kousek času, než mi pojede autobus domů. Autobus. Ta dlouhá, podivně ošklivá a oválná...mašina? Mi neuvěřitelně leze krkem. Nevím proč. Vždycky se mi víc líbily vlaky. Příjemnější, útulnější a svým způsobem voňavější. Po třech minutách čekání se začínám třást. Rozhodnutí je rychlé. Půjdu se na chvíli schovat do vlakové čekárny. Pomalu otevřu dveře...a hlubokým výdechem mě překvapí teplo. Cítím, jak mi jím rudnou tváře. Všichni čekající zvednou hlavu k nově příchozímu..ke mně. Chytí se mě podivný pocit, ale jdu si sednout na lavičku. Po chvíli každý z nich zase skloní hlavu buď k novinám, nebo ke špičkám svých bot. Co si asi pomysleli, když jsem otevřela dveře? Zkoumali to, že jsem jim tam pustila malinko zimy, to jak vypadám? Spíš automaticky, bezmyšlenkovitě z nudy zvedli hlavu.
Pomalu mi rozmrzají ztuhlé ruce.
Sedím na tvrdé lavičce a zírám před sebe, kdo by v mém počínání hledal hlubší smysl, nenajde ho. Zírajíc před sebe se mě zmocňuje nejapný a nehodící se pocit paniky. Z toho, že jsem mezi lidmi. Mezi davem cizích, neznámých lidí. Nemám ráda davy. Vadí mi být obklopena neznámými lidmi. Mám z toho strach. Možná jsem drobátko paranoidní, ale vadí mi, když se na mě někdo lepí. Když mi někdo dýchá na krk. Když se mě někdo cizí ptá na cestu. Proč? Asi se těch lidí bojím.
Často uvažuji nad tím, nad čím daný člověk asi přemýšlí. Každý má svůj život..svůj jedinečný příběh, svoje jedinečné myšlenky. Někdy bych si je přála číst. Jindy bych radši vůbec netušila, kdo si co myslí.
Dumám. Slyším, jak někdo skládá noviny a zvedá se. Podívám se po ostatních. Všichni zírají na hýbajícího se se zjevným pocitem závisti. Závisti nad tím, že jeho čas čekání už vypršel, zatím co oni tu musí ještě trčet. Možná taky malinko závidím, ale nijak převratně..nemám důvod.
Ostatně - tohle je prostě život. Čekárna na něco, co může mít zpoždění..co nemusí přijet vůbec. Jeden závidíme druhému. Závidíme si i kratší dobu čekání. Závidíme si všechno.
Je mi z toho zle.
Můj čas na čekání už také skoro vypršel. Pomalu se zvedám. Pohledy všech padnou upřeně na mě. Zase se mě zmocní pocit paniky. Rychle se zvedám. Beru batoh. Otevírám dveře...a nechám je zabouchnout se.
Viděli jenom jednu malou holku se zmatenými myšlenkami, co utekla z čekárny.
Přijíždí autobus.
 


Komentáře

1 Anne Anne | Web | 8. února 2010 v 18:58 | Reagovat

ano čekárny... Pamatuji jak jsem kdysi, když jsem dojížděla ke koním autobusem a vracela se za tmy.. Bála jsem si jít senout do čekárny raději jsem se toulala městem, které jsem zase tak dobře neznala a uvědomovala jsem si, že je to nebezpečné. Podobné myšlenky mívám, když denně čekám na autobus. Přemýšlím na co ti lidé myslí při tom vyhlížení autobusu...

2 Chucky Chucky | Web | 6. března 2010 v 16:32 | Reagovat

taky nemám ráda davy a tu blízkost lidí vedle sebe ale ty se jich nesmíš bát...to oni se musí bát tebe...nesmíš před nima uhýbat pohledem ale dívat se na ně tak dlouho...   než strachem uhnou oni...

3 Rony Rony | Web | 6. března 2010 v 17:54 | Reagovat

Chucky: To právě neumím.

4 RickyNek RickyNek | E-mail | Web | 21. července 2018 v 0:39 | Reagovat

Опалубку из фанеры не так трудно собрать, но лимит циклов заливки составляет для нее всего 100 раз. Металлическая опалубка, в свою очередь, подразделяется на опалубку из стали и алюминия. Стальная опалубка надежна, выдерживает большие нагрузки, используется там, где требуется http://builderbest.byethost7.com/ особая точность в создании монолитных конструкций. Среди объектов, в возведении которых применяется именно стальная опалубка, можно назвать здания повышенной этажности, мосты, виадуки.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama